Kladská pevnost je jednou z nejdůležitějších a nejokázalejších památek Dolního Slezska. Z nejvyšších částí pevnosti můžeme obdivovat překrásné městské panorama a výhled na okolní hory. Uvnitř si můžeme prohlédnout dobře dochované stopy po vojenské činnosti a výstavy věnované historii tohoto místa. V podzemních bludištích pak poznáme, jak kdysi vojáci žili. Hlavní pevnost (Twierdza Główna) je umístěna na Pevnostní hoře (Góra Forteczna, 369 m n. m.) uprostřed města a zaujímá rozlohu více než 30 ha.

Dějiny kladské pevnosti začínají ve středověku, vznikem dřevěného varovného hradu v 10. století. Později byl hrad přestavěn na zděné obranné sídlo kladských vládců. A na jeho místě posléze vznikl moderní systém opevnění, který odpovídal nárokům na vojenskou architekturu 17. a 18. století.

V současné době je pevnost mimořádnou památkou novověké vojenské architektury, která stále ukrývá mnohá tajemství.

V 17. století byla zahájena největší přestavba kladského hradu, která přinesla změny, z nichž většina se dochovala dodnes. V roce 1622 představil vratislavský architekt a stavitel opevnění Valentin von Säbisch návrh na posílení hradu a jeho přeměnu na bastionovou pevnost. V té době vznikla korunní hradba sestávající z tří bastionů (obranných budov postavených na předsunutých rozích hradeb) chráněných trojúhelníkovými raveliny. Přední část těchto obranných prvků je obrácena k severu. Tím směrem se totiž nacházel otevřený prostor, jehož obrana byla nejtěžší. Od jižní strany, kde se dnes nachází hlavní vstup, byl hrad přirozeně chráněn strmým kamenitým svahem. V 80. letech 17. století stavbu vedl slavný pražský stavitel a architekt Jakopo Carove.

Druhá a poslední fáze přestavby pevnosti se odehrála za vlády Fridricha II. Velikého. Po první slezské válce v roce 1742 Fridrich II. zabral Kladské hrabství Rakousku a vydal rozkaz k dalšímu posílení kladské pevnosti, kterou považoval za jeden z nejdůležitějších bodů v rámci obrany státu. Autorem projektu přestavby byl generál a stavitel pevností Gerhard Cornelius von Walrave. V roce 1796 byl postaven nejvyšší bod pevnosti – donjon – masivní věž, která byla považována za poslední útočiště a centrum protiútoku při obraně pevnosti. V donjonu byly umístěny třípodlažní, až 20 metrů hluboké sklady a kasematy se zbrojnicí, lékárnou, laboratoří a s prostorem pro posádku. Donjon obklopoval řetězec bastionů, kleští, redut a redanů, v předpolí pak byly šance a palebná stanoviště, dále pak systém suchých příkopů o hloubce až 10 metrů. V souladu s pravidly výstavby pevností je každý pevnostní prvek vyšší než prvek stojící před ním.

Ve druhé polovině 19. století pevnost přestala fungovat jako obranná. Byla využívána jako vojenské skladiště, vězení a během 2. světové války tu byl dokonce závod nucených prací, ve kterém se vyráběly elektronické části do ponorek U-boot a do raket V1 a V2. Po válce se v areálu pevnosti nacházela vojenská skladiště a podnik na výrobu vína. Od roku 1960 je pevnost zapsána na seznam památek.

Otevírací doba:
zimní sezona: listopad–březen 9.00–15.00 hod. (poslední prohlídka v 15.00)
letní sezona: duben–říjen 9.00–18.00 hod. (poslední prohlídka v 18.00)

Prohlídka s průvodcem vždy po 30 minutách. Prohlídka se skládá ze dvou částí (je možné zvolit si obě, nebo pouze jednu)
•    horní část pevnosti – prohlídka trvá cca 1,5 hod. v letní sezoně (cca 1 hod. v zimní sezoně)
•    labyrint (minérské chodby) – doba trvání cca 1 hod. (nezávisí na sezoně)

Pozor: V podzemí je celoročně chladno, doporučujeme proto vzít si na prohlídku teplé oblečení.

Jednou z metod boje, kterou nepřátelé při obléhání pevnosti používali, bylo podkopávání obranných prvků za účelem jejich vyhození do vzduchu. Proto byl v pevnosti vystaven systém minérských chodníků. Jednalo se o chodby, ze kterých mohli obránci vyhazovat do vzduchu dělostřelecká stanoviště nepřítele, nebo likvidovat případné nepřátelské podzemní průchody. Tyto chodby měří celkem asi 40 km. Chodby nikdy nebyly využity, dochovaly se proto v původní podobě. Část labyrintu je zpřístupněna návštěvníkům.

Jedná se o budovu ležící v areálu Hlavní pevnosti, mezi donjonem a korunní hradbou. V současnosti se zde nacházejí výstavní sály, kde je představen každodenní život na pevnosti. Návštěvníci si tu mohou prohlédnout, jak dříve vypadala střelnice, prachárna nebo místnost, kde se k poradám scházeli velitelé pruského vojska. Dále je zde možnost zhlédnout přípravu zbraní, nebo způsob ošetřování zraněných.

Během napoleonských válek došlo k neznámějšímu obléhání pevnosti. Boje probíhaly kolem celé pevnosti a trvaly více než tři měsíce. V noci z 23. na 24. června 1807 se Francouzi rozhodli zaútočit. Velitel obrany generál von Götzen se poté rozhodl pevnost vydat nepříteli. Jako připomenutí těchto událostí se od roku 2006 na svazích u pevnosti koná rekonstrukce bitvy, které se účastní historická bratrstva a skupiny historických rekonstrukcí z celého Polska.

Bastiony kladské pevnosti: Dolní, Poplašný, Vyhlídkový, Vysoký (Dolny, Alarmowy, Widokowy, Wysoki) a tři bastiony tvořící korunní hradbu: Václava, Ludmily a Jablůňky (Wacława, Ludmiły, Jabłonki), dále pak Orlí bastion a bastion Zvoník (bastion Orła, Dzwonnik).

• Friedrich von der Trenck – pruský důstojník, pobočník Fridricha II.; byl odsouzen k pobytu v pevnosti za domnělý románek s královou sestrou Annou Amálií; proslavil jej útěk z pevnosti v roce 1746
• Charlotta Ursinus – ve své době slavná travička; byla vězněna v pevnosti mezi lety 1807–1828
• Wojciech Kętrzyński – polský historik, etnograf a vlastenec, za účast v polském lednového povstání (1863) byl odsouzen k ročnímu vězení v pevnosti (1865–1866)
• Karel Evžen Lux – kapitán francouzské rozvědky, za špionáž byl odsouzen k šestiletému vězení v pevnosti, kde však strávil pouze půl roku; v roce 1911 se proslavil bravurně provedeným útěkem